Náchodská škola kouzel v srdci pořád zůstane... aneb ohlédnutí za letním kempem Harry Potter 2026
- Miroslav Smolej
- 16. 8.
- Minut čtení: 6
Existují kouzla, ke kterým nepotřebujeme hůlku. Kouzla, která se nedají naučit z učebnice ani vyčíst ze starých svitků. Dějí se docela obyčejně – když někdo překoná svůj strach, když podá ruku druhému, když objeví něco, o čem dosud netušil, že v sobě má. A právě taková kouzla jsme letos na našem HORA kempu hledali. Připravte si čaj či kávu a ponořte se tímto článkem do světa kouzel a magie a prožijte atmosféru kempu prostřednictvím následujících fotek a videí.
Náchodská škola čar a kouzel
Od 2. do 8. srpna 2026 se okolí náchodského zámku proměnilo ve svět, ve kterém bylo zase o něco snazší uvěřit, že fantazie má v našem životě své důležité místo. V blízkosti zámku do Náchodské školy čar a kouzel (blízké chatové základny) nastoupilo 15 mladých kouzelnic a 11 kouzelníků z různých koutů České republiky.
Kulisy jsme přitom nemuseli stavět. Měli jsme ty nejlepší – samotný zámek Náchod, jeho nádvoří, podzámčí, park a okolní lesy. Právě tady se odehrávala velká část našeho příběhu.
Když Moudrý klobouk rozhodne…
První den ještě přijížděly děti na obyčejný letní kemp. Jenže pak přišel Brumbál s Moudrým kloboukem. Slavnostní rituál je rozdělil do kolejí a od té chvíle už nebylo cesty zpět. Příběh začal. Tajemná zákoutí podzámčí, místní duchové, Fénixův oheň a první společné zpívání hymny Náchodské školy čar a kouzel postupně propojovaly svět fantazie s tím skutečným. Dojmy z prvního dne umocnil rituál světel.
V dalších dnech se děti učily pracovat s hůlkou a připravovaly různé lektvary. Trénovaly létání na koštěti a famfrpálové dovednosti, aby pak své síly poměřily ve velkolepém turnaji. Vypravily se do Zapovězeného lesa za kouzelnými tvory a rostlinami a tvořily vlastní bestiáře. Nechyběla magie spojená se strategickým myšlením ani vodní zkoušky Černého jezera v plaveckém bazénu. V lanovém parku na děti čekala výzva od samotného Aragoga a v podzámčí zase závěrečná kouzelnická zkouška a pátrání po ukrytém Kameni mudrců.
Každý den měl jinou energii. Někdy bylo potřeba běžet, jindy tvořit, někdy přemýšlet, tančit, hledat řešení nebo ujít pořádný kus cesty. Program jsme záměrně stavěli tak, aby v něm nemusely vynikat stále stejné děti. Aby si každý mohl najít chvíli, ve které objeví právě svoji silnou stránku.
A téměř všechno se odehrávalo venku. Na nádvoří zámku, v zámeckém parku, v lese, na cestách i sportovním hřišti. K tomu bazén a lanový park.
Místo obrazovek jsme měli před očima skutečný svět – jen jsme mu na týden dovolili být trochu kouzelnější.
Expecto Patronum
Jeden okamžik však vystoupil nad ostatní.
Noc. Přírodní divadlo obklopené daňky, jeleny a muflony. Tma kolem nás. Děti, které před sebou měly svůj vlastní okamžik.
Expecto Patronum.
Každý sám (či s prefektem) sešel schodištěm dolů doprostřed přírodního divadla, kde na ně čekal Brumbál. Kouzelníci postupně vyřkli kouzlo a vybrali si světlo se svým patronem. Nebylo to jen další zastavení v příběhu Harryho Pottera. V tu chvíli dostalo známé kouzlo jiný význam.
Patron totiž nemusí být jen bytostí, která nás ochrání před mozkomory. Může být obrazem něčeho dobrého, k čemu se dokážeme vrátit, když přijde strach. Připomínkou lidí, kteří při nás stojí. Vzpomínkou. Přátelstvím. Odvahou, kterou jsme v sobě možná měli dávno předtím, než jsme ji dokázali pojmenovat.
Možná právě v tom spočívá skutečné kouzlo. Nezmění svět kolem nás mávnutím hůlky. Změní něco uvnitř nás – a my potom dokážeme jinak vstoupit do světa.
Když Zapovězený les opravdu ožil
Atmosféru některých okamžiků bychom sami nenaplánovali lépe.
Při noční stezce odvahy se nad krajinou blýskalo a vítr zesiloval šumění lesa. Najednou nebylo třeba příliš mnoho kulis ani efektů. Zapovězený les si režii převzal sám.
Právě odvaha ale pro nás neznamenala nebát se. Znamenala udělat krok i ve chvíli, kdy si nejsme úplně jistí. Někdy do tmavého lesa. Jindy k novému kamarádovi. A někdy sami k sobě.
A pak přišel závěr
Velkolepý školní ples s hudbou, tancem a společnou oslavou všeho, co jsme během týdne prožili. Ještě důležitější okamžik nás ale čekal při rituálu přátelství a odvahy a předávání kouzelnických vysvědčení.
Vysvědčení jsme tentokrát nerozdávali my dospělí. Každé dítě předávalo vysvědčení někomu jinému a spolu s ním mu řeklo, čeho si na něm váží a jaké jeho kvality během společného týdne vidělo.
Možná právě tady bylo jedno z největších kouzel celého kempu – dokázat se opravdu podívat na člověka vedle sebe, všimnout si toho dobrého v něm a mít odvahu mu to říct nahlas.
Jedna škola. Jeden příběh.
Velkou roli během celého týdne hrála naše hymna Náchodská škola kouzel. Zpívala se ráno, vraceli jsme se k ní večer a vznikl k ní i vlastní videoklip. Postupně přestala být jen písničkou. Stala se něčím, co nás spojovalo.
Podobnou sílu měla i trička našeho HORA kempu. Na první pohled maličkost. Jenže právě maličkosti někdy říkají: Patříme k sobě. Prožíváme jeden společný příběh.
A že se tento příběh neodehrával jen v našich kulisách, nám několikrát připomněli i lidé zvenčí. Děti byly několikrát oceněny - zaměstnanci lanového parku i kavárny na zámku za svou zdvořilost a zdvořilé vystupování.
Takové ocenění má pro nás možná větší hodnotu než body získané pro kolej. Protože charakter člověka se nejlépe ukáže právě tehdy, když za něj žádné body nedostává.
Lidé, bez kterých by kouzla nefungovala
Za každým podobným týdnem jsou lidé, kteří do něj vloží obrovské množství energie. A letos jsme měli opět tým, který se do Náchodské školy kouzel pustil naplno.
Zdeňka a Aneta možná kouzlily ze všech nejvíc. Každý den dokázaly s úsměvem připravovat chutný jídelníček - pestrou stravu z čerstvých domácích surovin. Na kvalitě jídla nám záleželo – od snídaňového rautu, protože dobrá snídaně je základ, přes ovoce a zeleninu ke každému jídlu až po kvalitní zdroje tuků v podobě oříšků a semínek. Zdeňka je dobro-druh, který se nebojí žádných kuchařských výzev v jakýchkoliv podmínkách. Aneta navíc nebyla jen součástí kuchyně. Zapojovala se do práce s dětmi, které si ji velmi rychle oblíbily. A kdo Anet zná, ví ještě jednu věc: s ní je zkrátka neskutečná legrace.
Honza držel v rukou technické zázemí kempu, zásoby a vše, co bylo potřeba zařídit. Díky němu jsme například získali hřiště pro náš famfrpál. Pro děti však rozhodně nebyl jen „ten, kdo něco zařizuje“. Mají ho rády především proto, že si s nimi umí hrát, dělat legraci a být chvíli jednoduše jedním z nich.
Monča vnášela do aktivit hloubku a přesah. Pomáhala nám, aby zážitky nebyly jen efektní součástí příběhu, ale mohly se stát také příležitostí něco si uvědomit, vyzkoušet a posunout se naHORU.
Prefekt Honzík byl letos s námi poprvé. Do práce s dětmi se ale pustil tak přirozeně a naplno, že jeho pohotovost, kreativita a nápaditost byly vidět od prvních dnů. Do týmu HORA zkrátka zapadl.
Prefektka Káťa vytvořila choreografii k hymně kempu a patřila k těm lidem, kteří dokážou vytáhnout další nápad a další dávku energie právě ve chvíli, kdy už ostatním začíná docházet.
Prefektky Eliška a Janča byly dětem nablízku během celého týdne. Věděly, že se na ně mohou obrátit, když něco potřebují – a právě taková jistota je na kempu důležitější, než je na první pohled vidět.
Duty - náš vlčák, který s námi jezdí na každý kemp, tentokrát samozřejmě nemohl být nikým jiným než Siriusem Blackem. Duty ale dětem nabízí něco, co žádný připravený program úplně nahradit nedokáže - možnost zastavit se. Sednout si vedle něj. Pohladit ho. Chvíli nic neřešit a jen být. Pro děti, které potřebují klid nebo blízký kontakt, je někdy právě kontakt s Dutym nejdůležitější část dne.
Mirek stál za velkou částí programu kempu – od prvních nápadů až po jejich realizaci. Sám si naplno užil roli Brumbála, své oblíbené postavy pro její moudrost a laskavé srdce. Tomu našemu sice přidal pořádnou dávku legrace, až z něj děti udělaly Brumíka, ale jeho přáním bylo předat jim víc než týden plný zážitků – povzbudit je, aby objevovaly odvahu, jedinečnost a světlo samy v sobě.
Protože možná právě to by měl dobrý Brumbál dělat. Neukazovat dětem, kudy přesně mají jít, ale pomáhat jim uvěřit, že světlo, podle kterého cestu najdou, už dávno nosí v sobě.
Kouzla ve velkých malých maličkostech
Harry Potter nám poskytl svět plný fantazie, kostýmů, kouzel, tvorů, famfrpálu a dobrodružství. Snažili jsme se co nejvíce ponořit do jeho dějové linky a nechat děti na několik dní skutečně vstoupit dovnitř příběhu.
Jenže náš skutečný záměr byl ještě o kousek dál.
Chtěli jsme probudit v každém dítěti jeho jedinečnost. Nabídnout mu situace, ve kterých může objevit něco nového o sobě. Posunout hranici vlastní odvahy. Dát prostor fantazii a tvořivosti. A možná také ukázat, že kouzelný svět nemusí skončit ve chvíli, kdy sundáme hábit a odložíme hůlku.
Protože skutečná kouzla se dějí každý den.
Jsou schovaná ve velkých malých maličkostech. Když se někdo vrátí pro kamaráda, který nestačí. Když dítě překoná strach a udělá ještě jeden krok. Když se skupina lidí, kteří se před pár dny vůbec neznali, začne smát stejnému vtipu. Když někdo zjistí, že nemusí být nejlepší, aby byl pro ostatní důležitý. Když dokážeme přijmout pomoc – nebo ji nabídnout.
Přátelství je možná jedno z nejméně nápadných kouzel. Nezableskne se při něm hůlka a nikdo nevysloví zaklínadlo. Přesto dokáže člověku dodat odvahu vstoupit i tam, kam by sám nevkročil.
A možná právě proto nepotřebujeme z Náchoda odjíždět s jistotou, že kouzla existují.
Stačí odjíždět s vědomím, že některá z nich dokážeme vytvářet sami.
Konec kouzlení nebo začátek?
V sobotu se zavřely kufry, uklidily chatky, naposledy jsme se rozhlédli po místě, které bylo jeden týden naší školou čar a kouzel, a 26 mladých kouzelníků a kouzelnic se vydalo zpátky domů.
Hůlky možná skončily v zavazadlech. Patroni zhasli svá světla. Kolejní soutěž skončila.
Ale jak končí naše hymna:
Náchodská škola kouzel v srdci pořád zůstane.
Budeme nesmírně rádi, když i Vy vykouzlíte komentář níže. Děkujeme. 💚
Kemp hora je něco jedinečného a skvělého. Není to kemp pro každého. Každý rok si užívám laskavosti dětí i dospělých, stejně jako umění nastavení si hranic od samotných dětí a vzájemného respektu. Každý soutěží pouze a jen sám se sebou a vlastním vývojem. Každý kemp vytváří nejen přátelství, ale je to taková baterka do osobní života a důvěra v sám sebe a upevnění vlastní síly.